Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
V dnešním světě je Elginovy mramory téma, které nabylo nebývalého významu. Jak na osobní, tak na globální úrovni se Elginovy mramory stal jedním z hlavních zájmů společnosti, vyvolává diskuse, výzkum a významné změny v různých oblastech. Od vědecké po kulturní sféru přítomnost Elginovy mramory poznamenala způsob, jakým žijeme, přemýšlíme a komunikujeme s naším prostředím. Proto je nezbytné plně prozkoumat důsledky a důsledky Elginovy mramory a také uvažovat o možných řešeních a strategiích pro řešení problémů, které představuje. V tomto článku se ponoříme do širokého spektra aspektů souvisejících s Elginovy mramory s cílem poskytnout kritický a obohacující pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální.
Elginovy mramory | |
---|---|
Základní údaje | |
Autor | Feidiás |
Rok vzniku | 447 až 438 př. n. l. |
Popis | |
Rozměry | 75 m |
Materiál | mramor |
Umístění | |
Umístění | Britské muzeum, Londýn |
Zeměpisné souřadnice | 51°31′9,12″ s. š., 0°7′41,88″ z. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elginovy mramory (někdy také nazývané jako Parthenónské mramory) je sbírka starořecké sochařské výzdoby, která byla pravděpodobně vytvořena asistenty (a pod dohledem) řeckého sochaře a architekta Feidiáse, a to přibližně v letech 447 až 438 př. n. l. Původně byly součástí chrámu Parthenónu v Athénách a rovněž i dalších budov v akropoli (Erechtheionu, Propylejí a Chrámu Athény Niké).
V letech 1802 až 1811 byla sbírka díky iniciativě Thomase Bruce, 7. hraběte z Elginu, tehdejšího britského velvyslance v Cařihradu, odvezena do Velké Británie (z tohoto důvodu je užíván název Elginovy mramory).
Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže. Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory dosud vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.
Sbírka z Parthenónu měří na délku přibližně 75 m a tvoří ji 17 soch a 15 metóp, které znázorňují bitvu mezi Lapithy a Kentaury. Z dalších míst na Akropoli se jedná o Karyatidu, nejrůznější starořecké architektonické prvky a vlysy.
Výzdoba Parthenónu byla od svého vzniku přibližně z poloviny ztracena nebo zničena. Parthenón byl velmi poničen například během Velké turecké války v roce 1687. V jejím průběhu totiž 27. září benátská armáda ostřelovala turecké pozice, přičemž jedna střela zasáhla též samotný chrám, který byl používán jako muniční sklad, a následný výbuch jej silně poškodil.
Sochy, které dnes existují, jsou kromě Londýna uloženy např. v Louvru nebo ve Vatikánu. Část soch se rovněž nachází v Aténách.
Převoz Elginových mramorů byl kontroverzní již od počátku. Lord Byron prohlašoval akt odvezení soch za vandalství a přístup Británie vůči řecké kultuře zasadil též i do své básně Childe Haroldova pouť. John Keats naopak složil sonet na oslavu Elginových mramorů.
V roce 2014 se v médiích objevila zpráva, že si Řecko najalo špičkové advokáty, kteří mají donutit Velkou Británii k navrácení Elginových mramorů. Členkou této skupiny advokátů byla též Amal Clooney, manželka herce George Clooneyho.
V roce 2018 britský politik Jeremy Corbyn prohlásil, že pokud by byl zvolen britským premiérem, usiloval by o návrat soch do Řecka.