Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
V dnešním světě se Eugenie Marlittová stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už svým dopadem na společnost, ekonomiku, životní prostředí nebo kulturu, Eugenie Marlittová upoutal pozornost odborníků i nadšenců. Jelikož i nadále hraje klíčovou roli v našich životech, je zásadní plně prozkoumat jeho různé aspekty a pochopit, jak utváří naši přítomnost a budoucnost. V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Eugenie Marlittová a prozkoumáme jeho mnohé aspekty, od jeho počátků až po jeho možné budoucí důsledky.
Eugenie Marlittová | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Henriette Christiane Friederieke Eugenie Johnová |
Narození | 5. prosince 1825 Arnstadt, Schwarzburg-Sondershausen |
Úmrtí | 22. června 1887 (ve věku 61 let) Arnstadt |
Pseudonym | E. Marlitt |
Povolání | spisovatelka, autorka dětské literatury a romanopiskyně |
Národnost | německá |
Stát | ![]() |
Žánr | konvenční ženské romány, červená knihovna |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eugenie Marlittová, rozená Henriette Christiane Friederieke Eugenie Johnová (5. prosince 1825, Arnstadt – 22. června 1887, tamtéž) byla německá spisovatelka, autorka konvenčních ženských románů.
Eugenie Marlittová se narodila v Arnstadtu v Durnysku. Měla velké hudební nadání, které její rodiče brzy rozpoznali. Požádali proto kněžnu Matyldu von Schwarzburg-Sondershausen (1814-1888), aby se stala její mecenáškou. Ta jí nejprve umožnila žít ve své rodině a získat tam základy hudebního vzdělání, a pak jí poslala studovat (v letech 1844 až 1846) hudbu na vídeňskou konzervatoř Po skončení studia se Eugenie stala operní zpěvačkou, ale pro vadu sluchu musela roku 1853 svou pěveckou kariéru ukončit. Poté působila u své mecenášky jako společnice a začala zde také svou literární činnost. Když jí kněžna musela roku 1863 kvůli svým finančním problémům propustit, přestěhovala se ke svému bratrovi do Arnstadtu a zcela se věnovala psaní zábavných románů pro ženy, které lze pro jejich černobílost a nepropracovanou psychologii postav považovat za prototyp tzv. červené knihovny.
Všechna autorčina díla jsou přeložena do češtiny. Její spisy vyšly v letech 1906-12 v pražském nakladatelství Alois Hynek celkem v jedenácti svazcích.