V dnešním světě se Jaroslav Vacek (1923) stal relevantním tématem velkého zájmu široké veřejnosti. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na populární kulturu, Jaroslav Vacek (1923) je tématem, které nadále vyvolává diskuse a kontroverze. Od svých počátků až po vývoj v současném světě Jaroslav Vacek (1923) upoutal pozornost akademiků, odborníků, nadšenců a zvědavců. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty související s Jaroslav Vacek (1923) a nabídneme komplexní a podrobný přehled, který čtenáři umožní lépe porozumět jeho důležitosti a relevanci v dnešním světě.
Jaroslav Vacek (6. prosince1923Veľké Kosihy, Slovensko – 26. dubna2012Praha) byl figurativní sochař, výtvarník a medailér. Jeho sochařská orientace na lidské figury směřovala ke studiu jejich základních objemů a vzájemných vztahů za účelem vyjádření abstraktních pocitů. Výsledkem jeho studií přírody byla silně geometrizovaná nebo abstrahovaná torza lidských figur. Svojí tvorbou se Jaroslav Vacek řadil k předním představitelům poválečné výtvarné moderny (společně s Miloslavem Chlupáčem, Karlem Kronychem či Milošem Zetou).
Stručný životopis
Otec Jaroslava Vacka byl ruský revolucionář, který sloužil za první republiky u finanční stráže. Na Moravu se se synem přestěhoval v roce 1935. V roce 1940 se Jaroslav Vacek, tehdy jako sedmnáctiletý hoch, pokusil o útěk do Ruska, kde chtěl vstoupit do cizinecké armády. Za tento delikt byl nakrátko vězněn gestapem. Za protektorátu navštěvoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vincence Makovského. Pro „špatné mravy“ byl ale ze školy vyloučen. Jeho první výstavou, které se účastnil spolu s dalšími výtvarníky, byla výstava Umělci národu v Olomouci.[p 1] Po skončení druhé světové války zahájil Jaroslav Vacek studia na Akademii výtvarných umění v Praze, ateliéry prof. Vincence Makovského a prof. Jana Laudy. V roce 1950 se účastnil další kolektivní výstavy (Výtvarná úroda) v Domě výtvarného umění v Praze.[p 2]
1969 2. pražský salón (obrazů, soch a grafik), Dům U Hybernů, Praha
1976 Soudobá česká plastika, medaile a sochařská kresba ze sbírek Galerie výtvarného umění v Olomouci. Na počest XV. sjezdu KSČ a 55. výročí založení KSČ, Dům umění, Olomouc
1978 Umění vítězného lidu. Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února, Praha
1980 Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha
1985 Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava
1985 Súčasná československá komorná plastika, Okresná galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Trenčín
1985 Jaroslav Vacek: Plastiky, Ladislav Čepelák: Grafika, Dílo – podnik Českého fondu výtvarných umění, Olomouc
1967 Umělci k výročí Října (Seznam děl výstavy z výsledků celostátní výtvarné soutěže k 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce), (Výtvarná díla v architektuře, II. cena)
1976 Soudobá česká plastika, medaile a sochařská kresba (Ze sbírek Galerie výtvarného umění v Olomouci na počest XV. sjezdu KSČ a 55. výročí založení KSČ)
1978 Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí Vítězného února)
1979 Výtvarní umělci dětem (Výstava k Mezinárodnímu roku dítěte)
1980 Výtvarní umělci k 35. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou (Přehlídka československého výtvarného umění 1980)
1985 Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)
1985 Jaroslav Vacek: Plastiky, Ladislav Čepelák: Grafika
↑Pijící žena . Vetřelci a volavky, 1982-01-01 . Název díla: Pijící žena; Autor: Jaroslav Vacek; datum: 1982; Umístění: vstupní prostor nákupního střediska Za Školkou 318, Znojmo - Dobšice. Dostupné online.
↑Soutok . Vetřelci a volavky, 1983-01-01 . Název díla: Soutok; Materiál: pískovec; Autor: Jaroslav Vacek; Datum: 1983; Místo: Vodárenská ulice, Mělník. Dostupné online.
↑Pijící žena . Vetřelci a volavky, 1986-01-01 . Název díla: Pijící žena; Autor: Jaroslav Vacek; datum: 1986; Materiál: pískovec; Umístění: Veslařská ulice, Mělník. Dostupné online.
↑Rodina (u Botiče) . 50°03′17″ s. š., 14°27′24″ v. d.: Vetřelci a volavky . Název sochy: Rodina; Sochař: Jaroslav Vacek; Datum: 1988; Materiál: mramor; Umístění: U Botiče, Praha 4. Dostupné online.
↑Vacek Jaroslav (1923 - 2012) . www.artplus.cz . Dostupné online.
Literatura
KONEČNÝ, Dušan. Umění a doba. : Odeon Praha, 1980. 171 s. Zastoupeno 120 českých a slovenských výtvarných umělců v 88 barevných a 32 černobílých reprodukcích.
LASOVSKÝ, Jiří. Jaroslav Vacek : sochy / . : Nákladem vlastním, 1. vydání, monografie, 2000. 64 barevných obrázků s. Biografické údaje. - Soutěže, realizace. - Výstavy.
VACEK, Jaroslav. Jaroslav Vacek. : , 2000. 87 fotografií s. Obrazová publikace přibližuje sochařskou tvorbu Jaroslava Vacka. Shrnuje jeho tvorbu od 60. do 90. let 20. století (pomníky, bronzové, kamenné plastiky, díla ve veřejném prostoru)..
KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 19.díl 1950 - 2008 (V - Vik). : Chagall - výtvarné centrum, 2008. 337 s. ISBN978-80-86171-29-6. 1. vydání, EAN: 9788086171296.
STÁDNÍKOVÁ, Jolana; TŘEŠTÍK, Michael. Sochy v Praze 1980-2000 (současné sochařství v pražském veřejném prostoru). Praha: Kdo je kdo, 2000. 142 s. ISBN80-902586-5-4. Sculptures in Prague 1980-2000, česky a anglicky.