Téma Jean-Baptiste van Helmont je téma, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí. Ať už kvůli své relevanci v dnešní společnosti, jejímu dopadu na každodenní život nebo důležitosti v profesní oblasti, Jean-Baptiste van Helmont je tématem, které nenechává nikoho lhostejným. V průběhu historie byl Jean-Baptiste van Helmont pro mnohé zdrojem diskusí, studií a inspirace a i dnes je předmětem zájmu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Jean-Baptiste van Helmont, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a vliv na různé aspekty života.
Napsal, že když vypěstoval v květináči vrbu z výhonků, změnila se nepatrně hmotnost zeminy. I přesto, že v této době ještě neexistoval zákon zachování hmoty, usoudil, že hmotnost rostliny se zvětšila o vodu, kterou přijala. Tímto poznatkem přispěl k objasnění výchozích látek pro fotosyntézu.
Byl přímým zastáncem Paracelsa, jeho metod a názorů, především iatrochemie, jejímž úkolem bylo vyrábět léky a ulevovat trpícím. Studoval lékařství v Lovani, studium dokončil v roce 1599. Zaměřil se na chirurgii, v níž vynikl tak dalece, že mu již v sedmnácti letech byly svěřeny přednášky, na univerzitě však nezůstal. Roku 1609 se natrvalo usadil ve Vilvorde u Bruselu. Do lékařství vnesl Helmont novinku - princip šetření sil nemocného v boji s nemocí a požadavek co nejohleduplnějšího ošetření, tedy postupy zcela opačně, než jaké byly dosud prováděny, totiž vyhánění choroby krutými, drastickými zákroky. Jako první objevil existenci žaludečních šťáv a kyselin v nich. Své lékařské zkušenosti shrnul v díle Počátek lékařství, sepsaném roku 1621. Sebrané spisy vydal pod názvemOrtus Medicinae jeho syn v Amsterdamu roku 1648.