V tomto článku prozkoumáme Leonid Kantorovič, dnes velmi relevantní téma, které vzbudilo velký zájem v různých sektorech. Leonid Kantorovič je koncept, který je v posledních letech předmětem debat a analýz a jeho dopad na společnost je významný. Od svého vzniku Leonid Kantorovič generoval protichůdné názory a byl zdrojem úvah pro odborníky a vědce v této oblasti. V tomto článku budeme do hloubky zkoumat různé aspekty související s Leonid Kantorovič, od jeho vzniku až po jeho vývoj v průběhu času, a také se budeme zabývat jeho důsledky a jeho vlivem v odpovídající oblasti.
V roce 1934 se stal profesorem matematiky na Leningradské státní univerzitě, kde vyučoval až do roku 1960. Sovětský doktorát (ekvivalent habilitace) získal v roce 1935, kdy byly v Sovětském svazu znovu zavedeny akademické tituly. Zpočátku se zabýval teorií analytických množin a řešil některé Luzinovy problémy. Ve 30. letech 20. století se hodně zabýval funkcionální analýzou (s kolegy napsal v roce 1950 knihu Funkcionalnyj analiz v poluuporjadočennych prostranstvach) a budoval mosty k numerické matematice. V roce 1936 vyšla jeho kniha o aproximačních metodách vyšší analýzy s Vladimirem Ivanovičem Krylovem (1902–1994) a v roce 1959 jeho kniha Funkcionální analýza v normovaných prostorech (Funkcionalnyj analiz v normirovannych prostranstvach) s Glebem Pavlovičem Akilovem. Během druhé světové války vyučoval jako profesor na Vojenské inženýrsko-technické univerzitě v Leningradě a od roku 1944 působil v Matematickém ústavu Akademie věd SSSR v Leningradě, kde vedl oddělení aproximačních metod. V té době se také zajímal o tehdy nově vznikající počítače a v této souvislosti se podílel i na tajných výzkumných pracích v oblasti jaderné techniky.
V letech 1961–1971 byl profesorem matematiky a ekonomie na Sibiřském oddělení Akademie věd SSSR v Novosibirsku a v letech 1971–1976 byl ředitelem výzkumné laboratoře Moskevského institutu národohospodářského plánování.
Kantorovič dostal ve 30. letech 20. století za úkol optimalizovat výrobu v továrně na dýhy a vyvinul matematickou metodu, která se stala známou jako lineární programování. Napsal několik knih – mimo jiné Matěmatičeskije metody organizacii i planirovanija proizvodstva (The Mathematical Method of Production Planning and Organization, 1939 – Matematická metoda plánování a organizace výroby) a Ekonomičeskij rasčot nailučšego ispolzovanija resursov (1959, Ekonomický výpočet nejlepšího využití zdrojů).
Kantorovič byl od roku 1938 ženatý s lékařkou a měl syna a dceru.
Ruská akademie věd uděluje od roku 1996 „cenu L. V. Kantoroviče“ (Premija imeni L. V. Kantoroviče). Institut pro výzkum a řízení podniku při Univerzitě Martina Luthera uděluje od roku 2001 „Cenu L. V. Kantoroviče za výzkum“ (L. W. Kantorowitsch-Forschungspreis).