Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
V tomto článku prozkoumáme téma Sei Šónagon do hloubky, analyzujeme jeho různé aspekty a jeho možné důsledky. Sei Šónagon je téma, o kterém se dlouho diskutuje a je aktuální v různých kontextech, od osobní až po profesní sféru. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy, které existují na Sei Šónagon, a také jeho vývoj v čase. Stejně tak se pokusíme osvětlit možné budoucí důsledky Sei Šónagon a jeho dopad na naši společnost. Doufáme, že tento článek může poskytnout široký a komplexní přehled o Sei Šónagon a pomůže čtenářům lépe porozumět tomuto tématu a jeho důsledkům.
Sei Šónagon | |
---|---|
Narození | 966 Heian-kjó |
Úmrtí | 1025 (ve věku 58–59 let) Kjóto |
Povolání | dvorní dáma, básnířka, esejistka, autorka deníků, spisovatelka a historička |
Témata | poezie a esej |
Významná díla | Makura no sóši Sei Šónagon šú |
Manžel(ka) | Norimicu Tačibana Munejo Fudžiwara |
Děti | Norinaga Tačibana Džótómoninkomanomjóbu |
Rodiče | Motosuke Kijohara |
Příbuzní | Kaišú a Munenobu Kijohara (sourozenci) Norisue Tačibana (vnuk) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sei Šónagon (asi 966 – 1017 či 1025) byla japonská básnířka a dvorní dáma období Heian. Proslula svou sbírkou úvah a deníkových záznamů známých jako Důvěrné sešity (枕草子; Makura no sóši). Založila tím v japonské literatuře žánr zvaný zuihicu (črty, zápisky). Psala také básně žánru tanka.
O jejím životě je známo jen málo, s výjimkou toho, co lze nalézt v její knize. Byla dcerou Motosukeho Kijohary, učence a známého básníka žánru waka. Její dědeček Fukajabu Kijohara byl také básník waka. Rodina patřila mezi dvořany střední úrovně a měla finanční potíže. Provdala se ve věku 16 let za vládního úředníka Norimicua Tačibanu a porodila mu syna Norinagu. V roce 993 začala sloužit císařovně Teiši, manželce císaře Ičidžóa, jako dvorní dáma. Ve věku 27 let se patrně rozvedla. Když skončilo zákonné porozvodové moratorium, mohla se oženit s guvernérem provincie Seccu Munejem Fudžiwarou. Měla s ním dceru. Jiné zdroje ovšem tvrdí, že se po rozvodu stala buddhistickou jeptiškou. Neexistují žádné informace o jejím životě po roce 1017. Je známa její rivalita se spisovatelkou a básnířkou Šikibu Murasaki, autorkou Příběhu prince Gendžiho, která sloužila císařovně Šóši, druhé Ičidžóově manželce-císařovně.
Její kniha poznámek existovala několik stovek let jen v ručních opisech, poprvé byla vytištěna v 17. století. Existuje několik jejích verzí, které se liší uspořádáním dochovaných textů a mírou akceptování pravděpodobných pozdějších přípisků. Dvě nejrespektovanější verze jsou nazývány Sankanbon a Nóinbon. Zápisky jsou vtipné, lehké, zachycují řadu dvorských klepů a záměrně se vyhýbají vážným a tragickým tématům (včetně smrti císařovny Teiši, jinak hlavní hrdinky knihy). Krom toho kniha obsahuje řadu rad, zejména, jak psát dopisy. Předpokládá se, že byla dokončena někdy mezi lety 1001 a 1010.
V současné české literatuře inspirovala forma zuihicu vznik knihy Zápisky z bezčasí.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sei Shōnagon na anglické Wikipedii.