Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
V dnešním světě se Slinivka břišní stal tématem velkého významu a zájmu pro širokou škálu odvětví. Ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni, Slinivka břišní upoutal pozornost a vyvolal debatu v mnoha oblastech. V průběhu času se Slinivka břišní vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se potřebám společnosti, což prokázalo jeho důležitost a relevanci v různých kontextech. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad a vliv Slinivka břišní, analyzujeme jeho různé aspekty a nabídneme komplexní pohled na toto široce diskutované téma.
Slinivka břišní čili pankreas (z lat. pancreas) je laločnatá žláza s vnější i vnitřní sekrecí řadící se mezi orgány trávicí soustavy. Velikost lidského pankreatu je 12–16 cm a váha 60–90 g. Většina objemu tkáně pankreatu je určena k výrobě pankreatické šťávy (enzymy štěpící cukry, tuky, bílkoviny), jež je následně odváděna do dvanáctníku. Pouze 1,5 % objemu pankreatu tvoří buňky, které produkují důležité hormony jako inzulin a glukagon, jež jsou secernovány do krve.
Pankreas probíhá napříč celou dutinou břišní pod brániční klenbou a játry, před srdečnicí (pars abdominalis aortae) a dolní dutou žílou (vena cava inferior), za žaludkem a malou předstěrou (omentum minus), nad příčným tračníkem (colon transversum) a mezi dvanáctníkem (duodenum) zprava a slezinou (lien) zleva. Je uložen za pobřišnicí (peritoneum), a proto se označuje jako orgán retroperitoneální.
Pankreas se konvenčně dělí na základní 3 části:
Exokrinní složka pankreatu je alveolární žláza rozčleněná do lalůčků (acinů). Acinus je dutý útvar, jehož stěnu vytvářejí acinární buňky (serózní), které mají tmavou cytoplazmou kvůli vysoké koncentraci zymogenních granul (sekrečních granul s proenzymy) na jejich vrcholové části otočené do lumen lalůčku. Odvod vznikající pankreatické šťávy z lalůčku zajišťuje „vsunutý vývod“. Buňky vsunutého vývodu jsou rozesety až do lumen lalůčku, kde vytváří tzv. centroacinózní buňky se světlou cytoplazmou, jelikož neobsahují zymogenní granula. Přítomnost centroacinózních buněk v histologickém preparátu je rozlišovací znak tkáně pankreatu od tkáně slinných žláz. Celý pankreas je obalen jemným vazivovým pouzdrem, z něhož vybíhají septa oddělující od sebe jednotlivé lalůčky. Podél sept se k lalůčkům rozbíhá hustá síť kapilár.
Endokrinní složku pankreatu reprezentují Langerhansovy ostrůvky.
Slinivka je tzv. podvojná žláza, plní totiž dvě funkce:
V slinivce se produkují enzymy:
Souhrnně je nazývána směs těchto enzymů pankreatická šťáva (succus pancreaticus), která je odváděna systémem vývodů do dvanáctníku. Zde se setkávají s tráveninou předzpracovanou v žaludku a podílejí se na jejím dalším chemickém trávení.
Langerhansovy ostrůvky obsahují několik typů buněk:
Produkty těchto buněk jsou hormony, jež jsou odváděny do krve.
Slinivka břišní se rozvíjí u obratlovců a původně plní pouze funkci žlázy s vnější sekrecí. Langerhansovy ostrůvky jsou ještě u kruhoústých součástí trávicí trubice, u některých čelistnatců žijících ve vodě tvoří tyto endokrinní buňky samostatné orgány.