Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
Ve světě Státní moc existuje velké množství informací a názorů, které mohou být ohromující pro ty, kteří chtějí lépe porozumět tomuto tématu. Z různých úhlů pohledu a přístupů byl Státní moc v historii předmětem debat a diskuzí a jeho význam v dnešní společnosti je i nadále tématem velkého zájmu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Státní moc s cílem nabídnout kompletní a obohacující vizi tohoto velmi relevantního tématu. Od jeho vzniku až po jeho dnešní dopad se vydáme na cestu objevování, abychom lépe porozuměli Státní moc a jeho vztahu se světem kolem nás.
Státní moc je druhem veřejné moci, jde o schopnost státu vnutit svou vůli subjektům, které jsou v dosahu jeho právního řádu. Slouží jako prostředek organizace a řízení společenských vztahů uvnitř určité státní společnosti.
Stát jako subjekt státní moci se postupně vyvíjel od monokracie a aristokracie, přes různé modifikace zastupitelské demokracie, až ke stávající podobě, která v tradičním eurocentrickém a angloamerickém pojetí je mocensky vyvážená a kontrolovaná instituce, neboli věc veřejná (latinsky: res publica). V novějším pojetí je státní moc zastupitelské demokracie rozšířena o přímou spoluúčast občanů, přímou demokracii.
Výkon státní moci se dělí na:
V České republice je čl. 2 odst. 3 Ústavou stanoveno, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Pokud by tomu tak nebylo a činnost ústavních orgánů by byla ochromena, vzniká právo na odpor.
V demokratickém právním státě existuje vyvážený systém tří mocí: zákonodárné, výkonné a soudní. Demokratický, svobodný systém věnuje velkou pozornost ústavním pojistkám, které omezují moc státu a zabraňují zneužití moci ve sféře lidských práv. Moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní jsou na sobě nezávislé, demokraticky kontrolovatelné a vzájemně vyvažované do rovnováhy. Naproti tomu vláda v totalitních režimech uplatňuje jednoty moci - neexistuje dělba na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní.
Zákonodárná moc (latinsky potestas legislativa) je oprávnění vydávat zákony. V moderní teorii státu je vedle moci výkonné a soudní jednou z nezávislých větví státní moci, svěřená parlamentu.
Z hlediska možných oblastí právní úpravy není zákonodárce ničím omezen, může tedy normovat kteroukoli oblast společenských vztahů. Pokud však přijatý zákon nebo některé jeho ustanovení odporuje ústavnímu řádu, může jej zrušit Ústavní soud.
Výkonná moc nebo též exekutiva je složkou státní moci. Orgány výkonné moci jsou obvykle vláda a hlava státu (prezident či panovník). Podle formy vlády se sice může v detailech pravomoc a složení exekutivy měnit, ale v zásadě zůstává stejná.
Soudní moc nebo též justice je jedna ze složek státní moci. Vykonávají ji nezávislé soudy. Ty zákonem stanoveným způsobem zajišťují v občanskoprávním řízení ochranu subjektivních práv, v trestním řízení rozhodují o vině a trestu za trestné činy, ve správním soudnictví přezkoumávají akty orgánů veřejné správy a v ústavním soudnictví rozhodují o souladu právních předpisů i rozhodnutí s ústavou, případně rozhodují i o dalších věcech, které jsou jim zákonem svěřeny.
Při rozhodování je soudce vázán jen zákony a prameny práva vyšší právní síly. Soudce nesmí mít žádný vztah k věci, účastníkům a jejich zástupcům.