Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Dnes je Václav Řezáč tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí po celém světě. S rozvojem technologií a globalizací se Václav Řezáč stal klíčovým bodem diskuse v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně kultury a společnosti. Názory a pohledy na Václav Řezáč jsou různorodé a mění se, což z něj dělá vzrušující a neustále se vyvíjející téma. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Václav Řezáč, od jeho původu a vlivu dnes až po možné budoucí důsledky, které může mít. Kromě toho budeme analyzovat různé pohledy a argumenty na věc s cílem nabídnout kompletní a obohacující vizi Václav Řezáč.
Václav Řezáč | |
---|---|
![]() Václav Řezáč (časopis Hlas revoluce, 1951) | |
Narození | 5. května 1901 Praha, ![]() |
Úmrtí | 22. června 1956 (ve věku 55 let) Praha, ![]() |
Místo pohřbení | Hřbitov Šárka |
Povolání | spisovatel, novinář a vydavatel |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Choť | Ema Řezáčová |
Děti | Ivan Řezáč Tomáš Řezáč |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka (5. května 1901 Praha – 22. června 1956 tamtéž), byl český spisovatel.
Václav Řezáč, původním jménem Václav Voňavka, se narodil v rodině drožkáře Josefa Voňavky (1859-1904) a matky Marie, rozené Martínkové, původem ze Smržova u Lomnice nad Lužnicí (1871-??). Starší bratr Josef se narodil roku 1886.
Vyrůstal ve staroměstské části Na Františku, jeho otec zemřel, když mu byly tři roky.[p 1] Matka pracovala jako pradlena a později domovnice. Znovu se provdala za strojníka Josefa Hagelbauera (1876-??); rodina se přestěhovala na Nové Město. Vztah Václava Řezáče s otčímem byl nedobrý, nenávistný a promítl se i do jeho pozdější tvorby (Větrná setba, Černé světlo). Za první světové války byl nevlastní otec na frontě a rodina žila jen z příjmů matky - pradleny a domovnice.
Václav Řezáč maturoval v roce 1919 na reálce v Ječné ulici, poté absolvoval abiturientský kurs a v letech 1920-1940 pracoval na Státním úřadu statistickém.
V roce 1920 se tehdejší Václav Voňavka seznámil s Emou Řezáčovou (1903-1997), která tehdy pracovala jako redaktorka v nakladatelství Karel Šolc. V roce 1923 se s ní oženil a převzal její příjmení. V manželství se narodili synové Ivan (1924-1977, hudební skladatel) a Tomáš (1935-1992, normalizační novinář).
V letech 1924-1926 žili manželé Řezáčovi v Řevnicích, předtím i potom v Praze. V roce 1932 se přestěhovali do své nové funkcionalistické vily v komplexu Na Babě. Od dvacátých let přispíval Václav Řezáč z existenčních důvodů do českých periodik jako Lumír či Světozor.
Ve třicátých letech 20. století se stal úspěšným spisovatelem, jeho Kluci, hurá za ním vycházeli v roce 1933 na pokračování v příloze nedělních Lidových novin. Kritika jeho knihy přijímala příznivě.
V období Protektorátu vydal svá vrcholná díla. Když v roce 1942 vyšla publikace Almanach české knihy, Lidové noviny jmenovaly Václava Řezáče na prvním místě mezi opomenutými členy „první gardy české literatury“.
V letech 1940-1945 byl redaktorem Lidových novin, kde vedl dětskou rubriku a přispíval fejetony.
Od roku 1945 pracoval spolu s Janem Drdou jako redaktor v deníku Práce. Zveřejňoval zde též své reportáže z Kadaňska, kam později umístil děj svého románu Nástup. Od září 1945 se stal jedním z dramaturgů barrandovské skupiny Karla Feixe, v letech 1948-1949 byl členem výrobní skupiny Řezáč-Fábera-Šmída. Podle jeho námětů a scénářů byla po válce natočena řada filmů, film Rozina sebranec byl natáčen již za války, dokončen po osvobození.
Od roku 1949 do své smrti byl ředitelem nakladatelství Československý spisovatel.
V poválečném období představovali komunisté Jan Drda a Václav Řezáč jedny z hlavních opor režimu ve spisovatelských řadách; oba byli místopředsedy Syndikátu českých spisovatelů.[p 2] V květnu 1945 vedli tzv. revoluční výbor Syndikátu (nevolený), který vylučoval nejprve některé členy jeho výboru, později řadové členy. V únoru 1948 iniciovali obdobné vylučování téměř všech nekomunistických členů výboru. Podrobně se jejich činnosti věnoval ve své vzpomínkové knize spisovatel A. C. Nor.
V pozdějším Svazu československých spisovatelů zastával Václav Řezáč funkci předsedy sekce prozaiků.
V začátcích literární dráhy (1921-1926) psal Václav Řezáč verše, některé byly uveřejněny časopisecky, knižně je nevydal.
Ve třicátých letech tvoří významnou část tvorby Václava Řezáče literatura pro děti – Kluci, hurá za ním a Poplach v Kovářské uličce, obě díla ilustrovaná Josefem Čapkem. Vrcholné období tvorby spadá do válečných let, kdy napsal psychologické romány Černé světlo, Svědek a Rozhraní.
V poválečném období se věnoval především budovatelským románům ze současnosti o osidlování pohraničí po vysídlených Němcích. Zatímco v románu Nástup byl díky Řezáčovým schopnostem prvotní ideologický cíl ještě skryt, druhý díl Bitva již nese jasné rysy schematismu.
Další příspěvky se objevovaly v řadě časopisů a deníků od roku 1922 až do autorovy smrti. Vycházely též pod pseudonymy R. Nový, -vč-, V. Ř. a vř.