V dnešním světě je Druhá světová válka v Africe tématem neustálého zájmu a debat. Ať už kvůli své historické relevanci, dopadu na současnou společnost nebo významu pro populární kulturu, Druhá světová válka v Africe je tématem, které nadále přitahuje pozornost akademiků, vědců, nadšenců a lidí obecně. V průběhu let se Druhá světová válka v Africe vyvíjel a jeho význam rostl, což generuje nekonečné zkoumání a výzkum jeho mnoha aspektů. V tomto článku se budeme snažit ponořit hlouběji do tématu Druhá světová válka v Africe, prozkoumat jeho původ, jeho vývoj a jeho dopad na současný svět.
Spojenci těmito operacemi získali v Severní Africe rozhodující převahu, kterou nebylo možno zvrátit (jednak pro vázání většiny zdrojů Třetí říše v boji na východní frontě, jednak pro neschopnost italsko-německého loďstva a letectva ovládnout klíčové části Středomoří). Významnou roli také sehrála spojenecká schopnost rozluštit německý kód enigma.
Itálie na drtivou porážku reagovala vysláním obrněných motorizovaných jednotek do Afriky. Maršál Graziani musel rezignovat na svou funkci, novým velitelem italských vojsk se stal Italo Gariboldi. Němci do Afriky vyslali expedičního sbor Afrikakorps pod vedením generála Erwina Rommela, jehož cílem bylo zabránit vytlačení Italů z oblasti.
Dne 6. února vydal Adolf Hitler rozkaz k nasazení německých vojsk v severní Africe (operace Sonnenblume) a jejich velitelem jmenoval E. Rommela, který 12. února přiletěl do Libye. Spojenecké jednotky přešly do obranného postavení a část jich stažena do nilské delty další jednotky byly přemístěny z Řecka.
Pro neúspěchy a pro průtahy s protiofenzívou byl 18. srpna1942 z funkce vrchního velitele britských vojsk na středním východě odvolán Claude Auchinleck, kterého ve velení nahradil generálAlexander. Novým velitelem v Africe se stal generál Bernard Montgomery.
Při tomto vylodění se do války zapojily i vojenské jednotky vichistické Francie a to jak na straně německých vojsk v Oranu a Maroku, tak na straně spojenců, kam přešel admirál François Darlan. Ohledně Darlana vznikla celá řada problémů, neboť se prohlásil za šéfa státu Francouzské severní Afriky a 6. prosince s ním generál Eisenhower podepsal smlouvu o správě francouzských území v Africe, která ukončila odpor Francouzů v Maroku a Oranů. A ve svém důsledku vedla také k obsazení Vichistické Francie německými vojsky. Již 24. prosince1942 byl na Darlana spáchán úspěšný atentát a jeho funkci převzal generál Henri-Honoré Giraud.
Tuniské tažení
Podrobnější informace naleznete v článku Tuniské tažení.
Souběžně se vstupem Itálie do války začaly střety Italských a spojeneckých jednotek i na území Afrického rohu. Začátek bojů byl ve znamení Italského postupu.
V srpnu 1940, zaútočily Italské koloniální síly ve východní Africe na Britské Somálsko. Italové nasadili do boje asi 25 000 mužů, kdežto britští obránci měli k dispozici pouze 5000 mužů. Proti této přesile neměli Britové šanci, proto byla nařízena evakuace britských sil z Berbery do přístavu Aden v Jemenu. Italové dobyli Britské Somálsko 19. srpna 1940. Poté Italové zahájili postup na západ. 4. července 1940, byl Anglo-egyptský Súdán napaden jednotkou o síle asi 6500 mužů, která postoupila až do Kassaly, kde se však italský postup zastavil z důvodu nedostatku paliva. V červnu 1940 začaly boje také na pomezí Italské východní Afriky a Britské východní Afriky (dnešní Keňa).
V roce 1941 přišel obrat ve válce, spojencům se podařilo vytlačit Italské okupanty ze Súdánu a obsadili Eritreu. Italská východní Afrika tím byla sevřena do kleští spojeneckých sil. Dne 5. dubna 1941 vstoupila britská vojska do Addis Abeby. Hlavní část italské armády kapitulovala 18. května, čímž Etiopie znovu získala samostatnost. Do země se vrátil její císař Haile Selassie I.
Následkem spojeneckého vítězství se Džibutsko (Francouzské Somálsko), do té doby loajální vládě ve Vichy přiklonilo na stranu Svobodné Francie.
↑CARTIER, Raymond. La Seconde Guerre Mondiale, vol4: 1943-Juin1944. : Press Pocket S. 40.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Playfair, Volume IV, p. 460. United States losses from 12 November 1942
↑Roma: Instituto Centrale Statistica' Morti E Dispersi Per Cause Belliche Negli Anni 1940–45 Roma 1957
↑Colin F. Baxter. "The War in North Africa, 1940–1943: A Selected Bibliography". 1996. Page 38. 500,000 prisoners are listed as being taken in North Africa, East Africa, and Sicily; as 150,000 POWs were taken in the Allied invasion of Sicily and about 100,000 in East Africa, this would leave ~250,000 to be taken in North Africa; 130,000 during Operace Compass, and 120,000 afterwards.