V tomto článku prozkoumáme téma Incident na mostě Marca Pola do hloubky, analyzujeme jeho mnoho aspektů a odhalíme jeho důležitost v různých kontextech. Od jeho vzniku až po jeho význam dnes, projdeme jeho důsledky v různých aspektech každodenního života, vydáme se na cestu objevování a úvah o Incident na mostě Marca Pola. Prostřednictvím podrobné analýzy, případových studií a odborných posudků přistoupíme k tomuto tématu z různých úhlů, abychom poskytli ucelený a obohacující pohled. Ať už jste odborníkem v oboru nebo úplným nováčkem, tento článek se snaží nabídnout komplexní a přístupnou vizi Incident na mostě Marca Pola a zve vás k prozkoumání a zamyšlení nad jeho významem a důsledky v dnešní společnosti.
Incident, původně vypuknuvší kvůli malicherné zámince, se stal rozbuškou krvavé, osm let trvající druhé čínsko-japonské války (1937–1945), která je někdy považována za součást druhé světové války.
Most Lu-kou pochází ze 12. století, na Západě je znám jako most Marca Pola, neboť tento slavný cestovatel jej viděl během svých cest po Číně a popsal jej ve svém hojně rozšířeném cestopise Milion. Asijské národy však toto pojmenování nepoužívají.
Událost je tak známa pod různými jmény:
na Západě:
Incident na mostě Marca Pola (Marco Polo Bridge Incident)
Bitva o most Lu-kou (Battle of Lugou Bridge)
v Číně:
Incident 7. července (TZ 七七事變, ZZ 七七事变 Qīqī Shìbiàn, český přepis Čchi-čchi š’-pien)
Japonská invaze do Manžduska v roce 1931, následné vytvoření loutkového státu Mandžukuo a dosazení Pchu I, posledního panovníka dynastie Čching, na mandžuský trůn rozdmýchalo napětí mezi Japonským císařstvím a Čínskou republikou. V roce 1931 bylo dohodnuto příměří, přestože vládnoucí čínští nacionalisté (Kuomintang) odmítli uznat Mandžukuo. Koncem roku 1932 ale japonská armáda vtrhla do provincie Džehol a následující rok byla tato oblast připojena k Mandžukuu. Podepsáním smlouvy Che–Umezu dne 9. června 1935 byla Čínská republika přinucena uznat „neutralitu“ východních provincií Che-pej a Čachar, přestože tyto oblasti byly prakticky pod japonskou okupací. Později téhož roku Japonsko oficiálně založilo loutkovou Autonomní vládu východního Che-peje a z okupovaných „neutrálních“ území vytvořilo další loutkový stát a hraniční pásmo. Počátkem roku 1937 byla všechna území na sever, východ a západ od Pekingu kontrolována Japonci.
Státy, které měly v Pekingu svá diplomatická zastoupení (vyslanectví resp. velvyslanectví), měly podle podmínek tzv. Boxerského protokolu ze 7. září 1901 právo požadovat na Číně zřízení až dvanácti ochranných stanovišť na železniční trati spojující Peking s Tchien-ťinem. Účelem tohoto opatření bylo zajistit spojení Pekingu s tímto přístavním městem. Podle dodatku z 15. července 1902 měly tyto státy právo pořádat vojenské manévry bez nutnosti upozorňovat čínskou stranu. Počátkem července 1937 mělo Japonsko v oblasti 7-15 000 vojáků, kteří byli rozmístěni převážně kolem železnice. Tato síla byla mnohem větší, než jakou silou v oblasti disponovaly evropské mocnosti, a zdaleka překračovala počet vojáků nutných k zajištění privilegií plynoucích z Boxerského protokolu.
Most Lu-kou přes řeku Jung-ting-che, na jehož východním konci se nacházela pevnost Wanp-ching, byl jedním ze strategických bodů na železnici Peking–Wu-chan. Tato železnice představovala jediné spojení Pekingu s kuomintangským územím na jihu. Před červencem 1937 Japonci několikrát požadovali, aby Kuomintang vyklidil most a přilehlou pevnost. Také chtěli v oblasti vybudovat letiště. Čínská vláda tyto japonské požadavky odmítla, neboť vydáním mostu by byl Peking odříznut nejen od území na jihu, ale od svého celého zázemí.
Incident
Během manévrů jednotek císařské armády u západního konce mostu došlo v noci ze 7. na 8. července k malé přestřelce: podle jedné verze začali střílet Číňané, podle druhé verze Číňané zahájili palbu jako odpověď na japonskou střelbu slepými náboji při cvičení a podle třetí verze zahájili palbu Japonci jako reakci na odpálení rakety z ohňostroje. Po přestřelce byl pohřešován jeden japonský voják (později se k jednotce opět vrátil) a japonské jednotky se následně dožadovaly přístupu do pevnosti Wan-pching na východním konci mostu, aby mohly pátrat po pohřešovaném vojákovi. Číňané jim přístup odmítli a Japonci zahájili nad ránem 8. července útok. Podařilo se jim sice ovládnout most, ale příchod posil umožnil Číňanům přejít do protiútoku a 9. července Japonce z mostu vytlačit. Bylo dojednáno příměří, které obě strany využily k posilování svých pozic. Po znovuobnovení bojů v druhé polovině července byli nacionalisté vytlačeni.
↑ abWANG, Yi. Common Knowledge about Chinese History. Hong Kong: China Travel Press, 2004. Dostupné online. ISBN962-8746-47-2. S. 185. (anglicky/čínsky)
↑(戦史叢書) ~ : (Senši sóšo; sv. 86). S. 138. (japonsky)
↑ abJudgment: Chapter V – Japanese Aggression Against China . International Military Tribunal for the Far East, 1948 . Dostupné online. (anglicky)
KE-WEN WANG. Modern China: an encyclopedia of history, culture, and nationalism. : Taylor & Francis, 1998. Dostupné online. ISBN9780815307204. S. 205. (anglicky)
ELLEMAN, Bruce A. Modern Chinese warfare, 1795-1989. : Routledge, 2001. Dostupné online. ISBN9780415214742. Kapitola The Sino-Japanese conflict. (anglicky)
HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; TULLY, Anthony. RISING STORM - THE IMPERIAL JAPANESE NAVY AND CHINA 1931-1941: The Beginning of The Second Sino-Japanese War - "The Marco Polo Bridge Incident" and the Fall of Peiping and Shanghai - 1937 . combinedfleet.com, 2012 . Dostupné online. (anglicky)