Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
Tento článek se bude věnovat tématu Olešnické knížectví, které v poslední době vzbuzuje rostoucí zájem. Z různých pohledů a přístupů toto téma vyvolalo debaty a úvahy v různých oblastech, jako je společnost, kultura, politika, ekonomika a věda. Budou prozkoumány jeho důsledky, jeho vývoj v průběhu času a jeho relevance dnes s cílem nabídnout komplexní a podrobnou vizi Olešnické knížectví. Budou zkoumány jeho různé dimenze, analyzovány jeho důsledky, jeho vliv na globální úroveň a jeho budoucí projekce. Prostřednictvím hluboké a vyčerpávající analýzy je cílem přispět k porozumění a znalostem Olešnické knížectví, a tím obohatit debatu a úvahy o tomto nepochybně důležitém tématu.
Olešnické knížectví Herzogtum Oels (de) Księstwo Oleśnickie (pl)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Olešnické knížectví (latinsky Ducatus Olsnensis, polsky Księstwo Oleśnickie, německy Herzogtum Oels) bylo jedním ze slezských knížectví s centrem v Olešnici.
Území knížectví bylo původně součástí Vratislavského knížectví, a po konfliktu mezi slezskými Piastovci Jindřichem III. Hlohovským a Jindřichem V. Tlustým se roku 1294 stalo součástí Hlohovského knížectví. Jako samostatné knížectví vzniklo roku 1313 při dělení Hlohovska mezi syny Jindřicha III., s tím, že se prvním knížetem stal jeho syn Boleslav. Po Boleslavově smrti roku 1321 se stal knížetem jeho bratr Konrád I., který roku 1329 složil lenní hold českému králi Janu Lucemburskému. Od té doby až do roku 1742 bylo knížectví součástí Zemí Koruny české.
Roku 1492 smrtí knížete Konráda X. Bílého vymřela hlohovská větev Piastovců a knížectví bylo koupeno roku 1495 pány z Poděbrad, potomky krále Jiřího z Poděbrad, kteří knížectví vládli až do roku 1647. Po nich knížectví zdědili Württemberkové a roku 1792 vévodové brunšvicko-lüneburští.
1884 konec knížectví