Wiki90: Encyklopedie stylu 90. let na webu
V dnešním světě je Otto Loewi téma, které nabylo na významu v různých oblastech společnosti. Od politiky po populární kulturu, Otto Loewi upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Postupem času se Otto Loewi stal globálním fenoménem, který vyvolal debaty, kontroverze a v některých případech i vášnivé následování svých následovníků. Jak 21. století postupuje, Otto Loewi je i nadále tématem zájmu a jeho vliv se odráží ve způsobu, jakým lidé interagují, informují se a jak se k sobě navzájem vztahují. V tomto článku prozkoumáme dopad Otto Loewi na dnešní společnost a analyzujeme jeho význam v moderním světě.
Otto Loewi | |
---|---|
Narození | 3. června 1873 Frankfurt nad Mohanem |
Úmrtí | 25. prosince 1961 (ve věku 88 let) New York |
Místo pohřbení | Woods Hole Village Cemetery |
Alma mater | Mnichovská univerzita Vídeňská univerzita Štrasburská univerzita |
Povolání | farmaceut, neurovědec, farmakolog, vysokoškolský učitel a fyziolog |
Zaměstnavatelé | Vídeňská univerzita Univerzita Štýrský Hradec Marburská univerzita University College London Newyorská univerzita |
Ocenění | Liebenova cena (1924) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1936) zahraniční člen Královské společnosti (1954) Schmiedeberg Badge (1957) Čestný odznak Za vědu a umění (1959) … více na Wikidatech |
Příbuzní | Guido Goldschmiedt (tchán) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otto Loewi (3. červen 1873, Frankfurt nad Mohanem – 25. prosinec 1961, New York) byl rakousko-americký fyziolog a farmakolog židovského původu narozený v Německu. Roku 1936 dostal (spolu s Henry Dalem) Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství , a to za "objevy týkající se chemických přenosů nervových impulzů".
Vystudoval fyziologii a farmakologii na univerzitách v Mnichově a ve Štrasburku, kde v roce 1896 absolvoval. Roku 1902 působil několik měsíců ve Starlingově laboratoři v Londýně, kde se spřátelil s Henry Dalem. Od roku 1909 působil na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde se nakonec stal profesorem farmakologie. Roku 1940 emigroval do USA, působil na Newyorské univerzitě, kde začal intenzivně studovat chemické procesy při přenosech impulzů ve vegetativní nervové soustavě. V roce 1921 objevil, že látka umožňující přenos vzruchů na parasympatických spojích je acetylcholin. Především za to dostal Nobelovu cenu.
Podal též důkaz, že živočichové jsou schopni syntetizovat proteiny z menších molekul. Zkoumal rovněž vliv kokainu na reakce koncových sympatických orgánů vůči adrenalinu a na nervovou stimulaci.